Soudce

Soudce

Jeden vážený soudce byl známý svými spravedlivými rozsudky. Byl proto ctěný a milovaný, ale také obávaný. Jednou v jeho městě nastal rozruch. Soudcova matka něco odcizila a byla při činu přistižena šerifem. Jako stepní požár se městem šířila novina: ,, Matka našeho soudce kradla!" .

Zpráva se ještě všude nerozšířila, ale již padaly první sázky: ,,100 dolarů, že náš soudce matku osvobodí! V žádném případě, sázím 200 proti, uvidíte , že dostane vlastní matku za mříže!" Všichni lidé v městě sázeli a diskutovali. Někteří říkali: ,,Vlastní matku neodsoudí. Vždyť ho vychovala a víte jak se ti dva mají rádi, jak na své matce lpí! ,,Jo,jo" mínili druzí. ,, nikdy nikomu nic neprominul, vždycky soudil spravedlivě.Když jeho matka kradla, nemůže ji osvobodit."

Vášnivě se sázelo idiskutovalo. Pak to nastalo. Den soudu. Soudní síň nestačila pojmout všecky, kdo chtěli být přitom.

Jednání rychle pokračovalo. Věc byla jasná. Žena se provinila a ani se nepokoušela hájit. Tupě zírala na zeď před sebou. Pak nadešel ten velký okamžik. Bude vynesen rozsudek. V síni bylo napjaté tícho, špendlík by bylo slyšet upadnout. Soudce se zvedl ze svého křesla a pronesl rozsudek: ,,Vinna ve všech bodech, odsuzuje se ke 20 ranám holí." Rázem se ticho proměnilo v hrozný hluk. Jedni si rukama zakrývali obličej a zhrozeně říkali ,,Jak může být tak nemilosrdný. Tyran, který obětuje vlastní matku, jen aby nepřišel o svoje místo .Fuj!" Jiní se cítili dobře, došlo na jejich sázku: ,, Tento soudce nejen vynáší právo, on sám je správný. Je jen správné, že ani u své matky neudělal vyjímku. Všecka čest, respekt!" Situace hrozila vzbouřením. Tu ten soudce sestoupil ze svého místa a šel tam, kde bez hnutí stála jeho matka. Když stanul před ní tváří v tvář, oběma tekly po tváři slzy. Soudce sevřel matku láskyplně do náručí. Pak se obrátil k publiku a řekl chvějícím hlasem - ale zřetelně - slova, která dodones nikdo nezapoměl: ,,Maminko, beru tvůj trest zástupně na sebe."

Asi nám svitlo, čemu se to podobá. tento příběh znázorňuje Boží jednání s námi lidmi. Všichni jsme se proti Bohu provinili. Všichni zhřešili a chybí jim Boží sláva ( Ř 3,23) On nás nemůže ospravedlnit jen tak, jako by se nic nestalo. To by nebylo spravedlivé a neodpovídá to Boží svatosti a spravedlnosti. Avšak milující Bůh z veliké lásky nabízí východisko, jak tomu spravedlivému trestu ujít. Tato cesta vedla na Golgatu, když spravedlivý trest za nás podstoupil Pán Ježíš.

Jsou však zdarma ospravedlňováni jeho milostí, skrze vykoupení v Kristu Ježíši (Ř 3,24)

(převzato z časopisu Volání uprostřed noci)